O mně
Ahoj, jsem Jitka a tohle je příběh mé cesty za Pohádkami na míru.
Když se svět otočí naruby
Před necelými 7 lety se mi narodila první dcera a celý svět se mi otočil naruby. Vždycky jsem si přála být mámou, ale to, co přišlo po porodu, byl pro mě prostě šok. Mezi tím pláčem, plenami a kojením jsem úplně ztratila samu sebe a trvalo mi hodně měsíců, než jsem se z toho všeho zase vyhrabala.
Dcera byla hodně kontaktní miminko a velmi špatně spala. Nemohla jsem se od ní vzdálit ani na chvilku, aniž by začala strašně brečet. Bylo to hrozně vyčerpávající. V tomhle náročném období jsem narazila na knížku „S láskou o dětském spánku" od Lenky Medvecové Tinkové (Prosím spinkej) a když dcera trochu vyrostla, pořídila jsem jí od stejné autorky i pohádky.
To bylo moje první setkání s terapeutickými příběhy. Zjistila jsem, že pohádky jsou skvělý pomocník a pomáhají řešit spaní, odplenkování, dudlíky nebo různé dětské strachy.
Jedna výzva za druhou
Moje mateřství byla jedna velká výzva za druhou. Tři měsíce po porodu si manžel vážně zranil nohu a musel čtyři měsíce jenom ležet. Najednou jsem měla na starosti miminko i muže. Naštěstí se hned, jak to aspoň trochu šlo, zapojil aspoň vsedě na kancelářské židli a hodně vařil.
Když bylo dceři osm měsíců, přišel do Česka covid a my jsme si prožili pár let v neustálém strachu. Jsem extrovert a dcera začala být taky hodně akční a toužila po dětech, takže být zavřené v bytě pro nás bylo za trest. Abych se z toho úplně nezbláznila, začala jsem se pomalu vracet k práci, kterou jsem měla vždycky ráda. S hlídáním mi hrozně pomohla rodina, zvlášť maminka manžela, která k nám jezdila každý týden několik hodin.
A další komplikace
Když začal být náš život trochu snazší, rozhodli jsem se si ho opět zkomplikovat a pořídit si další dítě. První pokus bohužel skončil potratem, ale další už vyšel a narodila se nám druhá dcera. Těhotenství bylo ale tak náročné, že jsem s prací musela zase přestat. V té době jsme se taky stěhovali na vesnici a těsně před porodem začala válka na Ukrajině. Opět spousta stresu navíc.
Druhá dcera se navíc narodila s alergií na kravské mléko. První čtyři měsíce probrečela pět až sedm hodin v kuse a usínala jen úplným vyčerpáním. Když jsem na tu alergii přišla a začala držet přísnou bezmléčnou dietu, pláč se uklidnil a vyrostlo z ní spokojené a veselé dítě. Já jsem ale byla úplně hotová, psychicky i fyzicky.
Domluvili jsme se proto s manželem, že se na rodičovské vystřídáme. V roce dcery jsem nastoupila do práce a ulevilo se mi. Člověk si nedokáže představit, čím ten druhý prochází, dokud si to sám nevyzkouší. Manžel to na rodičovské zvládl celé další dva roky a já mu za to od srdce děkuju.
Cesta k technologiím a AI
Jako filmová střihačka a grafička mám k technologiím přirozeně blízko. Před dvěma a půl lety jsem si udělala kurz práce s AI a úplně jsem se pro to nadchla. Najednou jsem mohla předávat emoce a nápady úplně sama. Nemusela jsem čekat na drahé natáčení nebo focení. Otevřel se mi úplně nový kreativní svět.
Před rokem jsem v ChatGPT vytvořila speciální GPT, kteří tvořili interaktivní pohádky. Děti mohly samy rozhodovat o ději a s robotem (jak ho pojmenovaly mé dcery) si povídat. Brzy mi ale došlo, že tudy cesta nevede. Přímé mluvení dítěte s AI má své hranice a nikdy nenahradí živý kontakt.
Ta pravá magie se totiž neděje na displeji, ale v tom bezpečném prostoru mezi rodičem a dítětem. V bezpečí, kdy se k sobě můžete přitulit a po dočtení si společně popovídat o tom, co hrdina zažil.
Když se potká kreativita s lidskostí
Dneska propojuju svoje dvě vášně: lásku k příběhům a moderní technologie. Skrze pohádky na míru chci rodičům nabídnout pomocnou ruku, když řeší se svými dětmi různé výzvy. Nechci rodiče nahradit, ale chci jim dát do ruky nástroj, díky kterému si mohou být se svými dětmi blíž. Mým cílem je vytvářet napojení a pochopení, které si děti ponesou celý život.
Rodičovství je totiž ta nejtěžší a nejdůležitější práce, jakou děláme.
